El camino - cesta sebepoznání a odvahy

Pošlete nám svůj recept Sdílet na Facebooku
06. 09. 2017
Santiago de Compostela je malým kouskem téhle planety, který navštěvují poutníci a cestovatelé z celého světa. Někteří z nich hledají Boha, jiní klid a možnost přemýšlet o svém životu, další si chtějí jenom vychutnat krásy Španělska, přírodu, poznat kulturu a místní lidi. Ať už je cíl těchto odvážlivců jakýkoliv, jedno je spojuje - cesta, po které všichni dennodenně kráčí.

V 9. století byli ve městě nazývaném Santiago de Compostela objevené ostatky Jakuba Staršího, jednoho z dvanácti Ježíšových apoštolů. Ten byl podle legendy poslaný šířit slovo Boží na Pyrenejský půlostrov. Po návratu domů byl v Jeruzalémě popraven, ale jeho ostatky byli přeneseny zpět do místa jeho misijní činnosti. Tady je v roku 835 objevil biskup Theodomir z Iria Flavia. Od té doby se město stalo vyhledávaným posvátným kouskem země.

Do Santiaga vede několik rozdílných cest, některé jsou delší, jiné (už jak jejich název napovídá - primitivní cesta) jsou zas kratší. Každý si může vybrat tu, která ho nejvíc oslovila nejenom svou délkou, ale i krajinou, kterou prochází. Všechny cesty jsou na poutníky připraveny. V každé vesničce, kterou se camino klikatí, ale i v každém větším španělském městě, naleznete informační agentury, v kterých vám dají potřebně informace o cestě, která vás ještě čeká a speciálních poutnických ubytovnách (alberque), které můžete využívat, když si zakoupíte poutnický průkaz (Credencial del Peregrino). Cena ubytoven se pohybuje kolem pěti euro.

Credencial del Peregrino funguje zároveň i jako důkaz toho, že jste cestu skutečně vykonali. Na každé zastávce či už v ubytovně, v kapličkách, kostelech nebo v restauracích vám dají razítko, které dokazuje, že jste na daném místě byli.

Nejlépe se kráčí ráno. Člověk necítí bolest a nohy po dlouhém nočním odpočinku neodmítají poslušnost. Mysl, čerstvě vytržená ze spánku a uvrhnutá do chladu cest, ještě není schopna vzbouřit se a naplno mučit tělo tím, že by mu připomínalo včerejší námahu. Nohy tak dělají krok za krokem bez toho, aby se člověk neustále v duchu modlil za blízky příchod do cíle.

Tak to jde prvních pár kilometrů, po jejich zdolaní si však člověk začne naplno uvědomovat váhu veškeré batožiny na zádech a v duchu se zapřísahává, že zítra ráno bude muset znovu vyhodit pár nepotřebných ponožek, jedno staré triko a možná i trenýrky. Tak jako včera i předevčerem.

Noha za nohou, člověk šlape, protože mu nic jiného nezůstává. Cíl je v dálce. Postel je v dálce. Nedá se dělat nic jiného, než pokračovat v cestě a metr za metrem putovat dál. Kilometrovníky se míhají vedle vás a oznamují, jak daleko jste se už dostali. 10 km, 20 km, 50 km, 100 km... Zanecháváte za sebou dědiny, lesy, louky a neustále se učíte, že přežít se dá i s minimem věcí. Nakonec jediné, co potřebujete, jediné, na čem záleží, jste vy. Vaše odhodlání a cesta vinoucí se před vámi.

Lidé, které potkáte budou většinou poutníci v duchu připraveni na dlouhou a složitou cestu. Je pravda, že čím víc se blížíte k Santiagu, narazíte stále na víc a víc turistů, kteří si přišli odběhnout jenom pár posledních kilometrů. Avšak i když nakonec dostanou certifikát (Compostela), který je důkazem toho, že člověk přešel pěšky alespoň sto posledních kilometrů nebo dvě stě na kole, nebudou mít to co vy. Zážitek na celý život. Vzpomínky na životní boj plný sebezapření, odhodlání, síly, odvahy a krásy, která vás během celého putování doprovázela.

Pro Senior portál napsal
AL


Diskuze

Pokud chcete přidat komentář, musíte se přihlásit, respektive zaregistrovat.

Na seznam článků

 
 
PŘIHLÁSIT SE REGISTROVAT SE
Zvetsit pismo Vychozi velikost pisma Zmensit pismo
Přidejte se k nám na Facebooku Doporučit známému