Sbalit se dobře neznamená sbalit si všechno

Pošlete nám svůj recept Sdílet na Facebooku
28. 11. 2019
Když na hranicích zjistíte, že jste si místo deseti paštik vzali jenom dvě, je to menší problém, než když zjistíte, že jste doma nechali celou peněženku či pas. Možná to bude pro většinu turistů a amatérských cestovatelů znít neuvěřitelně, ale skutečný cestovatel se dokáže sbalit do malého batůžku, který na zádech ani nepocítí.

Za zády jsem zaslechl prasknutí. Okamžitě jsem si vzpomenul na to, jak se mi před pár minutami odtrhla ručka na kufru. Otočil jsem se a se strachem v očích jsem sledoval, jak se jedno kolečko náhlí směrem k moru. Kufr jsem postavil na jediné kolečko, které mu zůstalo. Někde v hloubce duše jsem cítil, že to ještě nebylo poslední, co si pro mně připravil. Dotáhl jsem ho až k nástupišti, kde už stál autobus. Pár metrů před ním jsem zaslechl dobře známý zvuk pukání. Bez toho, abych se musel otočit jsem věděl, že druhé kolečko statečně padlo za oběť. Zanadával jsem, dotáhl kufr k autobusu, usadil se a spokojeně zavřel oči.

Zvykli jsme si tahat sebou všechny věci, které budeme potřebovat během dovolené. Někteří z nás si dokonce vozili jídlo na celou dobu pobytu. Je pravda, že pokud máme v plánu celý týden prožít na jediné pláži, tak tímto způsobem ušetříme hodně peněz. Jestli jsme však do ciziny vycestovali i s jiným cílem, než pořídit si milión a jednu fotku z útesu, jenž je nanejvýš sto metrů od hotele a kterými pak chceme otravovat celou rodinu a kolegy, tak jsme z velikou pravděpodobností udělali chybu.

Kufr se rozhodl zaútočit hned jak jsem ho vytáhl z autobusu. Ještě jsem ho jenom nesl od lidí bojujících o své tašky a už jsem cítil, jak mi v rukách zůstává jen druhá a zároveň poslední ucho. Ale mně nějaký kufr jen tak lehce neporazí. Nenechám si skákat po hlavě. To teda ne. Dostanu ho domů sám, bez cizí pomoci. Mně nezlomí. Z nenávistným pohledem v očích jsem přešel kolem taxikářů a v duchu se zapřísahával, že kufr odnesu bez jejich pomoci.

Hlavním problémem velkého množství batožiny je její hmotnost a objemnost. Nedokážeme se s ní rychle pohybovat, a tak ani přizpůsobit nečekaným možnostem, které nám cestování může nabídnout. Neustále musíme myslet nejen na sebe, ale i na věci, které sebou taháme – budeme je mít kam odložit? Pokud ano, znamená to, že se musíme pro ně i vrátit, a tak přicházíme o možnost postupovat v naší cestě bez toho, abychom se neustále vraceli.

Dalším problémem je, že když máme sebou toho tolik, že jsme úplně soběstačný, přijdeme o jedinečnou možnost poznat naplno místní lidi, jejich kulturu a smýšlení. Nebudeme mít potřebu navštívit restaurace, bary, trhy, pouliční stánky – jednoduše sáhneme do našich zásob domácího jídla. Taktéž se nám zřejmě nestane, že bychom zjistili, že nám chybí nějaký kus oblečení, popř. výbavy na turistiku či sport. Určitě si řeknete, že to je dobře. Správný cestovatel má být vždy vybaven. Někdy je však lepší cestovat na první pohled nevybaven, ale zato připraven na zabezpečení si všeho potřebného až na místě. Budete tak mít záminku navštívit místní obchody, spolupracovat s místními lidmi.

Cesta, která mi běžně trvá patnáct minut, se natáhla na hodinu a čtvrť. Každých pár metrů jsem musel skládat svůj náklad z ramen a oddychovat. Rameno mi odumíralo, ale já jsem věděl, že se nemůžu vzdát. Že musím bojovat. Už mě čekalo jen dvě stě metrů, když se kufr rozhodl pro poslední úder inspirovaný samovražednými teroristy. Cítil jsem, jak se začíná pomalu rozpadat na dva kusy. Na místě, kde kdysi byly kolečka, se začali tvořit velké díry, které se snažili vytvořit dostatečně velký prostor, aby kufr mohl všechny moje věci vyplivnou na zem.

A když už nedokážeme odolat tomu, abychom si sebou vzali maličkosti, jako jsou zásoby potravin pro celý pluk, sud piva, či mnoho jiných „životně důležitých“ věcí, které bychom si klidně mohli koupit i na místě, tak bychom se měli při opuštění domu a posledním zamknutí dveří držet jednoduchého pravidla: nevezmu si toho sebou víc, než jsem schopen celý den nosit na zádech.

Nakonec jsem to stihl. Vrazil jsem do předsíně a svalil se na zem vedle svého nepřítele, který se hned rozletěl na dvě části. Začali se z něj valit věci: oblečení, topánky, suvenýry, dárky pro kamarády a rodinu, fotoaparát, karty, nějaké léky, album s fotkami, doklady, drogérie, karimatka... Po nich přišlo na řadu neuvěřitelné množství sešitů, zápisníků, učebnic a slovníků. Všech dvacet pět knih, které jsem tam nakoupil, bylo následovaných deseti láhvemi vína, které se rozprchli po podlaze. Začal jsem se smát Uvědomil jsem si, kdo z nás byl hrdina. Kdo z nás dvou toho vydržel a odnesl víc než měl. A taky jsem si uvědomil, kdo z nás se snažil zabít toho druhého.

Pro Senior Portál napsala
Šárka Poláková


Diskuze

Pokud chcete přidat komentář, musíte se přihlásit, respektive zaregistrovat.

Na seznam článků

 
 
PŘIHLÁSIT SE REGISTROVAT SE
Zvetsit pismo Vychozi velikost pisma Zmensit pismo
Přidejte se k nám na Facebooku Doporučit známému