Herec s velkým H - Jan Werich

Pošlete nám svůj recept Sdílet na Facebooku
07. 03. 2018
Všeobecně se traduje, že staré filmy jsou nejlepší. Výborní herci, vždy tam nalezneme nějaké moudro a co teprve, pokud je někdo začne srovnávat s nynějšími americkými filmy. Ale filmy dělají herci a herce dělají filmy. A také hry, a to ty divadelní. A jedním z nejlepších herců své doby byl Jan Werich.

Život Jana Wericha

Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.

(Jan Werich)

Tento výborný český filmový a divadelní herec, scénárista, dramatik a hlavně skvělý člověk s velkým srdcem se narodil v Praze 6. února 1905. Vystudoval gymnázium v Praze, kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Následně se chtěl věnovat studiím práv na Karlově univerzitě, ale bohužel (možná i bohudíky) je nedokončil a začal se věnovat herectví.

S Voskovcem nejprve vytvořili dvojici v redakci časopisu Přerod, kde se věnovali recenzím filmů a her. To ale nebylo přesně to, co je plně uspokojovalo a později se začali herectví věnovat naplno, a to v Osvobozeném divadle. Tam také vznikly jejich první společné hry – Vest pocket revue. Toto nastartovalo jejich skvělou budoucnost herců a komiků. Do roku 1935 působili v Osvobozeném divadle, pak jej na 2 roky opustili a spolupracovali s tzv. Spoutaným divadlem, kde uvedli jednu z nejodvážnějších her – Baladu z hadrů. Roku 1937 se opět vracejí do Osvobozeného divadla, které bylo ale o rok později uzavřeno a oba herci i s jejich dlouholetým hudebním autorem Jaroslavem Ježkem opustili Československo a vydali se do Ameriky, kde strávili dobu 2. světové války. Jan Werich se vrátil zpět v roce 1945 a J. Voskovec o rok později. Následně si na chvíli otevřeli Divadlo V+W, ale už bohužel nemohli tvořit politickou satiru. V roce 1948 se J. Voskovec rozhodl odejít do Francie a následně zpět do Ameriky.

Jan Werich poté sám působil v mnoha pražských divadlech a následně si založil Divadlo Voskovce a Wericha, kde se svým novým hereckým partnerem Miroslavem Horníčkem dali vzniknout novému divadelnímu stylu – forbínám (předscénám). Během jeho divadelní a později i filmové činnosti vznikla spousta zajímavých a skvělých her a filmů a v roce 1963 získal titul národní umělec. Ne příliš příznivým rokem pro něj byl rok 1977, kdy vyšel seznam signatářů Anticharty, na němž bylo jeho jméno. Někteří tvrdí, že žádal komunistické úřady o vyškrtnutí z tohoto seznamu, což mu nebylo umožněno, bohužel to dnes ale nelze ověřit. Jan Werich zemřel v říjnu roku 1980, ale zůstalo nám tu po něm bohaté kulturní herecké dědictví, na nějž není možné zapomenout.

Nejvýznamnější a nezapomenutelné role

Jan Werich vytvořil spoustu rolí, ať už sám nebo s Jiřím Voskovcem. Byly to role zábavné, komické, ale také vážné a smutné. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších národních umělců své doby, a když vyslovíme jeho jméno, určitě každý (mladý i starý) ví, o koho jde a dokáže vyjmenovat alespoň jednu hru nebo film, kde ztvárnil nezapomenutelnou roli.

Jednou z nejvýznamnějších rolí byla i jeho první velká role ve Vest pocket revue, která dala vzniknout tolik známým forbínám (tzn. předscénky před divadelními hrami). Následovaly větší či menší role a roličky, například ve hrách Golem, Hej Rup!, Kat a Blázen a spousta dalších. Jednou z nejodvážnějších her byla Balada z hadrů, neboť si troufali kritizovat politickou scénu tehdejší doby. Jejich hry byly povětšinou kritikou tehdejší doby a více či méně se strefovali do politických skupin.

Později přišly na řadu také velmi úspěšné filmy a pohádky. Za všechny můžeme jmenovat například Císařova pekaře a Pekařova císaře, Byl jednou jeden král (v obou z nich si po boku Jana Wericha zahrál také další významný umělec Vlasta Burian). Děti budou Jana Wericha znát spíše z několika provedení pohádkového filmu Pan Tau.

Slavné citáty Jana Wericha

 

  • Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.
  • Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží.
  • Klauni nejsou, ale šašků je…
  • Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.
  • Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.
  • Když tu není ta, kterou miluji, miluji tu, která tu je.
  • Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.

Pro Senior Portál napsala
Simona Ryšková


Diskuze

Pokud chcete přidat komentář, musíte se přihlásit, respektive zaregistrovat.

Na seznam článků

 
 
PŘIHLÁSIT SE REGISTROVAT SE
Zvetsit pismo Vychozi velikost pisma Zmensit pismo
Přidejte se k nám na Facebooku Doporučit známému