Joe Simpson - hrdina a spisovatel

Pošlete nám svůj recept Sdílet na Facebooku
09. 09. 2017
Lezec, spisovatel a řečník. Kdyby si měl Joe Simpson vybrat pořadí, určitě by chtěl, aby bylo takové.

Narodil se 13. srpna roku 1960 v Kuala Lumpur, kde jeho otec působil jako příslušník Britské armády. Když si ve čtrnácti letech přečetl Bílého pavouka (Die Weisse Spinne) od Heinricha Harrera rozhodl se, že lezení se nikdy věnovat nebude. Připadalo mu šílené lézt po skalách a riskovat tak vlastní život. Čas však jeho rozhodnutí změnil. Na Edinburské univerzitě vystudoval angličtinu a filozofii, hned po promoci se však rozhodl věnovat všechen svůj čas alpinismu.

Navzdory tomu, že byl vychován v křesťanské rodině, v šestnácti se jeho víra v Boha pomalu vytrácí a definitivně ho opouští při nehodě v Peru, „kdy jsem věděl, že hra skončila, umíral jsem a nevedlo to nikam, do žádného ráje, jen věčné prázdnoty, mě ani na chvíli nenapadlo vracet se k Bohu svého dětství. Kdybych si na jediný okamžik pomyslel, že na mě nějaká všemohoucí bytost shlíží a nabízí mi pomocnou ruku, přestal bych se okamžitě hýbat, zbavil se tak bolesti a námahy a čekal, až mi pomůže. A byl bych zemřel. Ve skutečnosti to byla asi jedna z nejsilnějších a nejsmutnějších věcí, které jsem si z těch otřesných dní v Peru odnesl. Pro mě už žádný Bůh nebyl.“

Peru možná vzalo Simpsonovi Boha, ale udělalo z něj spisovatele. Jeho kniha Setkání se smrtí (Touching the Void) se stává bestsellerem. Vypráví v ní příběh o tom jak s kamarádem a kolegou Simonem Yatesem téměř zemřeli při zdolávaní západní strany Siula Grande v peruánských Andách. Joe si při pádu zlomil nohu a Simon, který po hodině snahy o záchranu přítele začal věřit, že jeho kamarád je mrtev, odřízl lano, které je spojovalo. Joea pak čekalo peklo, když musel posbírat všechny fyzické i psychické síly, zapomenout na bolest, zimu a fakt, že je sám, opuštěn v nedostupné oblasti uprostřed hor, kde mu nikdo nepomůže. Trpěl hypotermií a dehydratací. Sám se doplazil až k základnímu táboru jen krátké okamžiky předtím než měli Simon Yates a Richard Hawking, který je zde čekal, odejít dolů. Tím si zachránil svůj život.

Spoustu jeho přátel a spolulezců zůstalo v horách, odkud se už nevrátili. Zasypáni lavinou, s rozlámanými nohami a vazy. Nenalezení, na věky pohřbeni sněhem a ladem.

Na stránkách jeho  knihy najdeme odpověď na otázku, proč to všichni dělají:

 „Často jsem si říkal, proč jsme se rozhodli hrát se životem tak riskantní hry. Mé nejbližší vysvětlení, proč lezeme, znělo, že se tak můžeme posunovat po oné tenké čáře mezi životem a smrtí, že se na krátkou chvíli mění naše náhledy na život. Že náhodné setkání s temnou stránkou nás nutí si uvědomit, jak důležité prostě je být naživu – že nás nutí žít.“

Joe Simpson je podobně jako mnoho velikých spisovatelů z minulosti důkazem toho, že kdo chce psát skutečně o životě, jeho smyslu, významu či marnosti, musí žít naplno. Musí být schopný riskovat a poznávat svět kolem nás z perspektivy, z jaké se na něj dívá jenom pár vyvolených odvážlivců či šílenců.

Pro Senior Portál napsal
AL


Diskuze

Pokud chcete přidat komentář, musíte se přihlásit, respektive zaregistrovat.

Na seznam článků

 
 
PŘIHLÁSIT SE REGISTROVAT SE
Zvetsit pismo Vychozi velikost pisma Zmensit pismo
Přidejte se k nám na Facebooku Doporučit známému