Karl May

Pošlete nám svůj recept Sdílet na Facebooku
11. 11. 2017
Jako malí jsme jeho knihy zbožňovali. Svět, kteří stvořil byl plný hrdinů, kteří se odvážně prali za jiné a bojovali za spravedlnost. Byli silní a neporazitelní. Neomylní a vždy na správné straně. Jeho černobílý svět, kde padouši zůstávali padouchy a vždy byli po zásluze potrestání, jsme hltali stránku za stránkou, knihu za knihou a doufali, že i my jednou budeme moct o sobě říct, že jsme alespoň z poloviny takový bojovníci jako byli indiáni a zálesáci z knih Karla Maye.

Narodil se 25. února 1842 v německém Ernstthalu do chudobné rodiny tkalce Heinricha Augusta a Christiny Wilheminy Mayových jako páté dítě v pořadí. Trpěl křivicí a zrakovou poruchou až do pěti let, kdy se lékařům podařilo znovu mu navrátil zrak.

Avšak špatný tělesný stav se nepodepsal na jeho schopnosti učit se. Hned od počátku se ukázalo, že bude patřit k nadaným dětem. Studoval latinský, anglický i francouzský jazyk. Učil se hře na klavír, housle a varhany.

Ve čtrnácti letech nastupuje do učitelského semináře ve Waldenburgu, z kterého je však vyhozen potom co ukradne šest svíček. V roce 1861 úspěšně ukončuje studia v Plauen a nastupuje jako pomocný učitel v Glauchau. Zakrátko je však propuštěn, protože se podle všeho zapletl s omnoho let mladší manželkou domácího.

Odchází na školu v Altchemnitz, kde ho spolubydlící falešně obviňuje z krádeže hodinek (alespoň podle výpovědí samotného autora), za co je Karl May odsouzen k šesti týdnům vězení a zákazu vykonávání učitelského povolání. Do výkonu trestu nastupuje 8. září 1862 v Chemnitzu v Sasku.

Tyto události ho hluboce zasáhli a byli příčinou jeho nervového zhroucení. Po propuštění se dostává do těžké situace. Bez práce, společensky odsouzen a s psychickými problémy se zaplétá do dalších problémů. Spáchá několik přestupků a je 8. června 1965 odsouzen ke čtyřem letům nucených prací a uvězněn v Zwickau.

Pro dobré chování byl propuštěn 2. listopadu 1868. Vrací se do Ernstthalu, kde ho informace o smrti jeho babičky znovu psychicky položí. Jeho přestupky přetrvávají. Odcizuje biliárové koule, jinde utěrku či cigaretovou špičku. Dnes je jeho choroba lehce rozpoznatelná jako disociativní porucha osobnosti. V minulosti však byl jako nebezpečný recidivista znovu zadržen policií.

Při převozu do Bräunsdorfu se mu podaří utéct. Počátkem ledna 1870 je opětovně zatknut a následně odsouzen k dalším čtyřem letům ve vězení Waldheim, které si odpykával v době od 3. května 1870 do 2. května 1874.

Ve vězení začíná psát své povídky o cestách do dalekých zemí. Pod různými pseudonymy se snaží uveřejňovat v časopisech. Nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer si všiml jeho talentu a nabídl mu práci redaktora.

V roce 1875 se autor stěhuje do Drážďan a naplno se věnuje své spisovatelské kariéře. V této době taky vzniká povídka Old Firehand, kde se poprvé objevuje, později po celém světe proslavený, Vinetou.

Pro Münchmeyera napíše Karl May taky historický román, svůj první, Poslední cesta Quitzowů.

O rok později, pro neshody s Münchmeyerom odchází a píše jako nezávislý autor povídek. Přijímá místo v týdenníku Frohe Stunden, kde vychází jeho druhý román Zajatí na moři.

V roku 1880 se oženil s Emmou Linou Pollmerovou, avšak manželství, které zřejmě fungovalo jenom velice krátkou dobu se po třinácti letech rozpadlo.

Dva roky po svatbě obnovuje spolupráci s Münchmeyerom a v příštích šesti letech pro něj napíše pět mnohasvazkových kolportážních románů, z kterých většinu ani nepodepsal svým jménem. Šlo o nekvalitní díla psané pro pobavení čtenáře. Byli plné, na tu dobu, nemravných a nemorálních scén.

Později, když se roku 1900 převalilo, kdo je jejich skutečným autorem, způsobili Karlu Mayovi hodně problémů. Následujících deset let se snažil soudně zakázat jejich vydávání a spojování děl s jeho jménem, ale byl úspěšný až těsně před svou smrtí.

Roku 1887 se spisovatel stává spolupracovníkem časopisu Der Gute Kamera, ve kterém vyšli právě jeho klasické dobrodružné díla: Syn lovce medvědů, Duch Llana Estakada, Karavana otroků, Inkův odkaz, Poklad ve Stříbrném jezeře, Petrolejový princ, Červenomodrý Metuzalém a Černý mustang.

Nakladatel Friedrich Ernst Fehsenfeld začal vydávat Mayovy romány a povídky knižně od roku 1892 a tak se čtenáři mohou seznámit nejdřív s příběhy z Orientu, ve kterých Kara ben Nemsi, totožný s Old Shatterhandem, bojuje za spravedlnost a lepší svět. Mayova popularita prudce roste. Uchvátil doslova všechny. K cyklu Ve stínu padišáha se přidává Vinnetou, Old Surehand, V zemi Mahdího, Satan a Jidáš…

Ačkoli dobrodružné knihy nebývají často řazeny ke kulturním dědictvím, které stojí za ochranu, Mayovi knihy vyvolali doslova hysterii. Stali se vzorem spravedlnosti, čestnosti, slobody a sily v nás všech. Vyvolávali v lidech touhu po lepším světě a budili naději, že takový svět je možný.

Sám spisovatel se začíná ztotožňovat se svým románovým hrdinou a tvrdí, že příběhy jsou vlastně opisem jeho skutečných cest po Americe a Orientu. Vydává plakáty, na kterých je vyobrazen jako slavný zálesák a náčelník Apačů. Ty se rozprodávají po tisících.

Autor se však nakonec skutečně rozhodl navštívit dějiště svých románů a roku 1899 cestuje do Orientu. Dostal se až po Sumatru a tato patnáct měsíců trvající cesta přinesla těžké poznání o rozporu mezi realitou a románovými představami spisovatele. Napíše další dva romány A mír na zemi! a V Říši stříbrného lva, ve kterých už můžeme najít mnohem realističtější pohled na daleké země.

V roce 1903 se rozhodne ukončit nefungující, bezdětné manželství a rozvádí se. 30. března si za manželku bere Kláru Plöhnovou. To využívá jeho protivník, Rudolf Lebius, který se ho snaží veřejně ponížit. Píše do novin urážlivé články, sepisuje Mayovu minulost z nejhorších stránek. Autorovo nevydařené manželství, kriminální minulost i staré kolportážní romány ničí Karlu Mayovi pověst a přinutí ho neustále se soudně bránit.

V roce 1908 podnikne May cestu po USA a dojmy, které si z krajiny doveze dají podnět ke vzniku čtvrtého dílu cyklu Vinetou. O dva roky později spisuje svou autobiografii Můj život a mé cíle. V prosinci 1911 vyhrává soudní spory ve kterých je Lebius odsouzen za těžkou pomluvu. Avšak brzo poté, 30. března 1912, v důsledku vysílení a prodělání zápalu plic, umírá na srdeční mrtvici.

Pro Senior Portál napsala
AL


Diskuze

Pokud chcete přidat komentář, musíte se přihlásit, respektive zaregistrovat.

Na seznam článků

 
 
PŘIHLÁSIT SE REGISTROVAT SE
Zvetsit pismo Vychozi velikost pisma Zmensit pismo
Přidejte se k nám na Facebooku Doporučit známému