Nelson Mandela - pán svého osudu a kapitán svojí duše

Nelson Rolihlahla Mandela se narodil 18. července roku 1918 ve vesnici Qunu v Transkei. Jeho otec Henry Mandela byl náčelníkem kmene Thembu a hlavním poradcem Nejvyššího náčelníka Thembulandu, díky čemuž se Nelson Mandela začal zajímat o oblast práva. Anglické jméno Nelson získal od svého metodistického učitele z místní misijní školy, ve které započal svá studia. Po ukončení základního vzdělání navštěvoval Mandela Wesleyanskou střední školu a vysvědčení obdržel o rok dříve, než je zde zvykem. Bakalářskému studiu se věnoval na Fort Hare University, kde se také setkal se svým celoživotním přítelem a kolegou Oliverem Tambem. Po necelém roce studií byl však z univerzity vyloučen díky bojkotu Studentské zastupitelské rady proti univerzitní politice, do kterého se zapojil. Studií nezanechal, odešel odtud do Johannesburgu a zde získal na University of Witwatersrand právnický titul.
 
Už během studií se Nelson Mandela zapojil do politické opozice proti režimu bílé menšiny, jenž potlačovala politická, sociální a ekonomická práva jihoafrické černé většiny. Významný byl rok 1942, kdy se stal členem Afrického národního kongresu (ANK) a zde dva roky poté založil společně s Walterem Sisulu, Oliverem Tambem a dalšími spoluzakladateli tzv. Ligu starých.
 
V roce 1948 ve volbách zvítězila Národní strana se svojí politikou apartheidu, tedy rasové segregace, což ovlivnilo i činnost Nelsona Mandely. Ten vedl v roce 1952 ANK v kampani odporu proti nespravedlivým zákonům a v roce 1955 sehrál důležitou roli při popularizaci Charty svobody přijaté Lidovým kongresem. Tato charta poskytla hnutí antiaparheidu základní program a ANK byl ve svých aktivitách podporován mimo jiné Sovětským svazem.
 
Později bylo založeno ozbrojené křídlo ANK s názvem Umkhonto we Sizwe, tedy "Kopí národa", jehož velitelem se stal v roce 1961 právě Nelson Mandela. Od 60. let až do roku 2008 byla tato organizace označována Spojenými státy jako teroristická a všichni její členové měli zakázán vstup na území USA. Roku 1962 byl Nelson zatčen a odsouzen na pět let vězení za nelegální cestu do zahraničí a také za podněcování ke stávce. Během následujícího roku došlo k zatčení několika dalších členů Kopí národa a všichni byli společně s Mandelou postaveni před soud za spiknutí proti vládě. V červnu roku 1964 se konal tzv. Rivonijský proces, během něhož byli Mandela a sedm dalších obviněných odsouzeni na doživotí za plánování ozbrojeného převratu.
 
Místem Mandelova internování byl až do roku 1982 ostrov Robben (Robben Island) a poté byl přemístěn do vězení Polsmoor. V roce 1985 bylo Mandelovi nabídnuto podmínečné propuštění z vězení výměnou za zřeknutí se ozbrojeného boje, avšak tento návrh odmítnul a ve vězení setrval až do 11. února roku 1990. K jeho propuštění došlo díky neustávající kampani ANK a mezinárodnímu tlaku, a to na příkaz prezidenta Frederika Willema de Klerka. Zákaz činnosti ANK byl rovněž zrušen. Nelson Mandela obdržel za svoji činnost v roce 1988 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení a společně s de Klerkem v roce 1993 sdílel Nobelovu cenu míru.
 
Prezidentem ANK byl Mandela v letech 1991 až 1997 a jako první černý prezident Jihoafrické republiky působil mezi léty 1994 a 1999. V těchto funkcích se podílel na přechodu od vlády menšiny a rasové segregace k demokratické vládě většiny. Za svoji obhajobu národního a mezinárodního usmíření si získal respekt po celém světě, přestože sociální výsledky za dobu jeho vlády některé radilály zklamaly. Významným se stal květen roku 1995, kdy došlo k přijetí nové ústavy Jihoafrické republiky. Ta mimo jiné zakazuje diskriminaci národních menšin, včetně bělochů. Mandelova vláda se dočkala bohužel i kritiky, a to za údajnou neschopnost boje proti AIDS.
 
Nelson Mandela byl ženatý celkem třikrát. Jeho první ženou byla Evelyn Ntoko Mase a manželství vydrželo třináct let. Druhou Mandelovou ženou bylo po dlouhých 38 let Winnie Madikizela a o svých 80. narozeninách se Nelson oženil potřetí, tentokrát s Graca Machelovou, vdovou po Samora Machelovi, bývalém prezidentovi Mozambiku a spojenci ANK.
 
Současnost
 
Po ukončení prezidentského období v roce 1999 se stal Mandela zástupcem několika sociálních spolků a také spolků bojujících za lidská práva. Obdržel mnoho zahraničních ocenění, a to včetně Řádu sv. Jana od britské královny Alžběty a prezidentské medaile svobody od George W. Bushe.
 
Nedlouho před americkou inavzí do Iráku, v únoru 2003, označil Nelson Mandela Spojené státy americké za "hrozbu světovému míru" a prohlásil, že Bush chce "uvrhnout svět do holocaustu". V tisku USA však o tomto incidentu nebylo téměř zmínky. Mandela poté obvinil Bushe z ignorování OSN a položil otázku, zda se tak děje "protože současný generální tajemník je černoch".
 
Nelson Mandela má mnoho příznivců po celém světě a je inspirací pro nejednoho umělce. Můžeme si například poslechnout píseň od skupiny The Specials s názvem Nelson Mandela anebo zhlédnout film z roku 2009 nesoucí název Invictus, jenž nám přibližuje část života tohoto bojovníka.
 
Mezinárodní den Nelsona Mandely
 
Činnost Nelsona Mandely si každoročně připomínáme v den jeho narozenin, tedy 18. července. Děje se tak díky usnesení valného shromáždění OSN a letos byl teprve druhý mezinárodní den tohoto odvážného muže. Nejedná se však o pouhou oslavu jeho života a odkazu, je to celosvětový svátek připomínající Mandelovo životní dílo, jenž změnilo svět k lepšímu. Podstatou tohoto mezinárodního dne je věnovat 67 minut Vašeho času něčemu pozitivnímu a smysluplnému, tak jako Nelson Mandela věnoval 67 let svého života boji za lepší svět. 

Pro Senior Portál napsala
Martina Boudová